Lumpačení

Protože Jack za sebou ještě nemá doočkování, snažíme se vybít jeho baterky alespoň na zahradě. Nejdříve se zadařilo nahánění plyšového psa, na kterém jsme jako děti spávaly, přivázaném na lanku. Jack běhal i jen tak vedle mne, nicméně krátké vodítko (snad 2m), především mě, značně omezovalo, neb jsem na něho nechtěl šlápnout. Na míček se maximálně rozběhl, ale do tlamy mu nějak nepadl, talíř ho snad vůbec nezajímá. Mnohem větší vyžití dnes umožnilo pěti metrové vodítko. Běhali jsme jak střelení po zahradě tam a zpět. Přitom jsem si všiml, že Jack sice běhá napřed, ale ohlíží se kam poběžím já, případně reaguje na kdejaký zvuk (povel), který vydám a změní směr na ten pro mě správný, což je skvělé. Zdá se, že by mohl zkusit agility. Když mě vyčerpal tak se přešlo na házení klacku, který dostihl a zakousl, nebo jsem ho s ním musel nahánět. Když už s klackem polehával, usoudil jsem, že jsem ho vyčerpal. Jeho již několikahodinový spánek je doufám známkou úspěchu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *