Už jsme dlouho nic nepsali, ale ani dnes to moc nevylepšíme. Od posledního příspěvku stojí za zmínku dvě věci. Armin se podílel na dalším vrhu štěňat. A tou druhou je, že získal titul český grandšampion.

Armin je tatínkem pěti roztomilých štěňátek, dvou holčiček a tří chlapečků. Maminkou je Fergie Ťapka paní Polcarové (CHS Ťapka) a včera jsme se na chlupaté roztomilé balíčky byli podívat. Jak můžete vidět na stránkách chovné stanice, jedna psí slečna už je zadaná, ostatní na své pánečky ještě čekají. Brzy přidám ještě fotky malých nezbedů do nějaké internetové galerie a odkaz sem samozřejmě  umístím.

Tu jest galerie.

Notnou dobu zde chybí podstatná informace a to takové, že Armin Gold Florén je chovný pes. To bude asi tak všechno a teď dostanou oba morkovou kost 🙂

O velikonočních svátcích si Armin a Jack vzali dovolenou a jeli na Šumavu. Ubytovali jsme se v zařízení spravovaném Národním parkem v Borové Ladě. Kameňák můžeme vřele doporučit, jedná se o velmi solidní ubytovnu. Odtud jsme vyráželi do okolí, hlavně směrem k hranicím s Německem. Že jsme se prošli až běda je jedna věc, ale že jsme si přivezli snímky jako nikdy dřív je to hlavní. Prvním úlovkem byla sova pálená. Nebýt trčícího křídla jistě bychom si jí nevšimli, při dalším obcházení stromu a hledání dobré pozice pro focení, téměř splynula se stromem. Díky vzoru a zbarvení peří vypadala její hlava zezadu jako kus kůry. Z druhé strany ale byla vidět parádně.

Druhý den jsme zabodovali znovu, když jsme na jižním svahu zahlédli a zvěčnili užovku. Chvíli se nechala fotografovat a pak elegantně zmizela pod listím.

Poslední den byl nejplodnjší. Jednoduché bylo nafotografovat červené klíště (po troše pátrání sametka rudá). Trochu odvahy navíc už vyžadovalo focení zmije. A na posledním snímku je rozmazaný tetřev, kterého jsem nestihl pořádně zachytit.

Kromě toho co se nám podařilo vyfotit mám samozřejmě ještě další setkání s divokou zvěří, největší z nich byl jelen, kterého jsem viděl tak z padesátí až sedmdesáti metrů. Mnohem blíže mě z lesa vyhopkal zajíc, otočil se na patě a zmizel v houští. Dále jsem potkal samici tetřeva/bažanta, to ale bylo tak necelých sto metrů, takže nevím jistě. Hnědý pták s krkem a pěkným ocasem, který se hned sebral a letěl pryč.

Protože Armina na výstavě zajímá vždy čmuchání více než pěkný poklus, zamířili jsme do Plzně mezi smečku dalších psů. Pozitivní zprávou je, že Jack už není tak útočný na veškeré psy okolo. Pořád chce být dominantní při setkání, ale už je to lepší než v minulosti. Nicméně to hlavní proč jsme přišli  se příliš nepodařilo. Vzali jsme pamlskovník s tím, že vyzkouším, to co jsem viděl v televizi — odvést psovu pozornost pomocí vůně na sebe. Bohužel pamlsek mezi ostatními psy přestává být pamlskem a ani jeden nechce nic jíst. Jack kouká vlevo, vpravo, odkud přijde nějaký cíl.

Celé to začalo představením společnosti pro výchovu asistenčních a slepeckých psů Pomocné tlapky. Pokračovala ukázka policejních kynologů z městské policie Plzeň. Dva belgičtí ovčáci vám s radostí zaryjí zuby do masa. A umí to nejen na volném prostranství, dojdou si pro vás i do auta. Následovalo dog-frisbee a agility s Border koliemi a jednou maličkou Šeltií. Moc pěkná podívaná a aktivita, která psíky skutečně bavila. Šli jsme i do soutěžního kruhu. Umíme přeci sudy, výskok do náruče atd. Výstup vypadal spíše jako následování stopy. Pak jsme šli vyzkoušet překážky na agility a počkali na vyhlášení soutěže o nejlepšího psa. První tři z obou kategorií dle velikosti psa dostali pytel krmení. Pak začalo pršet a lidé se rozešli. Já jen nevím, jestli nebudeme před další výstavou péct husu, aby se Armin konečně odpoutal od voňavé země.

Je to jinak, Plzeňská šlapka je turistická akce. Stejně jako geocaching je výlet přírodou jejíž cíl je krabička, na tyto turistické akce se sjedou turisté i z daleka, aby zvládli některou z vybraných tras. Ačkoliv jsme se pohybovali v blízkosti Plzně, nešli jsme nudnou betonovou šedí, ale pěkným borovým lesem, mezi rybníky, parkem, potkali jsme koně a samozřejmě spoustu psů. Naše trasa vedla z Bolevce na vrch Krkavec, kolem boleveckých rybníků k rozhledně Chlum. Podle kompjůtru to bylo téměř 26 km, to pro naše psy není problém, ještě dokáží i na konci pěkně tahat. Příště je zapřáhnu do saní.

Je tomu pár dní co při večerním venčení na zahradě spadl zvědavý pes Jack do jezírka s vodou. Nejzajímavější na tom je, že si namočil jen spodní třetinu trupu. Jak to udělal? Druhý den mu jdu ukázat co to je, aby tam už nelezl, on se tam zase nakláněl přes kameny, jako ten vlk.
Přes leden, kdy jsme často doma, jsme si nechali leccos doručit poštou. Většinou psy udržím uvnitř, jednou mi však utekli a protože nedělali ostudu, jdu odnést obálky, když tu si vzpomenu na jejich zálibu v automobilech. Běžím ven a slyším: „Chcete jet s námi?“ Koukám a psi sedí nalajnovaní u předních dveří a koukají, jak by se vetřeli k nějaké projížďce.
Opustil jsem taky neustálé okřikování, aby už běželi ke mě a díru v zemi nechali na pokoji. Psíci se totiž naučili přiběhnout po chvíli zuřivého hrabání sami. Byl jsem tak nadutý, že jsem šel, až jsem přešel celou louku a psi nikde (doslova, byl sněhový poprašek). Jdu tedy zpátky a vidím jak Armin vrtí ocasem a z tlamy mu něco několikrát vypadlo, přičemž to znovu sbírá. A je to jasné udolal myš, ještě, že ji nesnědl. Máme spolu domluvené heslo, tak aby neutíkal, když k němu přicházím v míru. Myš jsem nechal, kde byla, psa zapřáhl do vodítka a šlo se domů.

Doposud jsem (s přestávkami) zapisoval dojmy z psího života na blog http://parson-jack.blogspot.cz/ . Nyní jsem pořídil doménu paws.cz (což znamené tlapy). Nejen pro psy, ale i jiné kratochvíle spojené s pobytem na internetu. Jedná se o mojí první zkušenost s wordpress a jsem zvědavý, zda-li sem nepůjde zpětně dostrkat staré příspěvky, aby byly všechny pohromadě. Teď zamířím k odpočinku a někdy příště se pokusím, aby to zde nezelo prázdnotou.

V neděli 28.11. naši psi Armin a Jack zakončili měsíc a půl trénování na umělé noře složením zkoušky z norování. V sobotu nasněžilo, ale nora byla připravená dobře. Měl jsem možnost sledovat první polovinu jedenáctičlenného startovního pole ještě relativně v klidu. Dával jsem pozor, jak ostatní norování provádějí, jak probíhá hlášení a jak pracují rozhodčí. Když jsme už byli druzí na řadě, byla vyhlášena přestávka na svačinu. Některým psům se dařilo méně než na trénincích, obavy byly na místě, ale naši psi pokračovali v zaběhlém zlepšování svého výkonu a tak jsem je nechal pracovat zcela samostatně. Oba byli přepuštěni k dalším kotlům předčasně kvůli dorážení na mřížku. Disciplínu d) zvládl Armin za 14 sekund aniž bych šel před ním. Jack zaběhl kolo na čas za 19 sekund a ze všech disciplín získali shodně známku čtyři, tedy plný počet bodů.

 

Právě jsme se vrátili z posledního tréninku na zkoušky z norování nováčků. Oba psíci už to mají v malíku, byl jsem dokonce překvapen jejich snad bezedným elánem, divím se, že každý trénink posouvají laťku svého mistrovství o kus výš. Dnes jsem obrátil pořadí a první do nory šel Armin, typicky hlásil jako obecní rozhlas, liška byla zahnaná do posledního kotle během chvíle. Při tréninku se občas dostane pocty vytahovat na povel mříže a uvolňovat lišku a následně i psa. Tentokrát jsem to byl já, kdo nestíhal, a to už psy ani nepovzbuzuji jako kdysi v začátcích, takže mříže byly jediné, co jsem ovládal. Už mám ověřenou metodu, jak dostat Armina na měřené kolo a nemám strach, že by mi utekl, nebo chytal lelky. Jack šel jako druhý, do nory běžel už od vrátek. Dříve si držel od lišky odstup a nehlásil moc často. Minulý pátek začal hlásit jak o život a dnes dokonce vrážel do mříže, jak u prvního tak druhého kotle. U posledního se mi dokonce po otevření nory zahryzl do mříže a ve mě by se krve nedořezal, když jsem to viděl. Co teď s ním, jestli si ulomí zub, bude to nekonečná škoda. Nakonec to dobře dopadlo a oba mají výborné časy, byť Jackovi se nelíbí jeden ohyb nory, u kterého vyčkává. Už nejsem tak skeptický jako v posledním příspěvku, zdá se, že to bude v pořádku.