Je tomu pár dní co při večerním venčení na zahradě spadl zvědavý pes Jack do jezírka s vodou. Nejzajímavější na tom je, že si namočil jen spodní třetinu trupu. Jak to udělal? Druhý den mu jdu ukázat co to je, aby tam už nelezl, on se tam zase nakláněl přes kameny, jako ten vlk.
Přes leden, kdy jsme často doma, jsme si nechali leccos doručit poštou. Většinou psy udržím uvnitř, jednou mi však utekli a protože nedělali ostudu, jdu odnést obálky, když tu si vzpomenu na jejich zálibu v automobilech. Běžím ven a slyším: „Chcete jet s námi?“ Koukám a psi sedí nalajnovaní u předních dveří a koukají, jak by se vetřeli k nějaké projížďce.
Opustil jsem taky neustálé okřikování, aby už běželi ke mě a díru v zemi nechali na pokoji. Psíci se totiž naučili přiběhnout po chvíli zuřivého hrabání sami. Byl jsem tak nadutý, že jsem šel, až jsem přešel celou louku a psi nikde (doslova, byl sněhový poprašek). Jdu tedy zpátky a vidím jak Armin vrtí ocasem a z tlamy mu něco několikrát vypadlo, přičemž to znovu sbírá. A je to jasné udolal myš, ještě, že ji nesnědl. Máme spolu domluvené heslo, tak aby neutíkal, když k němu přicházím v míru. Myš jsem nechal, kde byla, psa zapřáhl do vodítka a šlo se domů.