Archiv pro měsíc: Říjen 2012

Zkouška

V neděli 28.11. naši psi Armin a Jack zakončili měsíc a půl trénování na umělé noře složením zkoušky z norování. V sobotu nasněžilo, ale nora byla připravená dobře. Měl jsem možnost sledovat první polovinu jedenáctičlenného startovního pole ještě relativně v klidu. Dával jsem pozor, jak ostatní norování provádějí, jak probíhá hlášení a jak pracují rozhodčí. Když jsme už byli druzí na řadě, byla vyhlášena přestávka na svačinu. Některým psům se dařilo méně než na trénincích, obavy byly na místě, ale naši psi pokračovali v zaběhlém zlepšování svého výkonu a tak jsem je nechal pracovat zcela samostatně. Oba byli přepuštěni k dalším kotlům předčasně kvůli dorážení na mřížku. Disciplínu d) zvládl Armin za 14 sekund aniž bych šel před ním. Jack zaběhl kolo na čas za 19 sekund a ze všech disciplín získali shodně známku čtyři, tedy plný počet bodů.

 

Blíží se zkouška

Právě jsme se vrátili z posledního tréninku na zkoušky z norování nováčků. Oba psíci už to mají v malíku, byl jsem dokonce překvapen jejich snad bezedným elánem, divím se, že každý trénink posouvají laťku svého mistrovství o kus výš. Dnes jsem obrátil pořadí a první do nory šel Armin, typicky hlásil jako obecní rozhlas, liška byla zahnaná do posledního kotle během chvíle. Při tréninku se občas dostane pocty vytahovat na povel mříže a uvolňovat lišku a následně i psa. Tentokrát jsem to byl já, kdo nestíhal, a to už psy ani nepovzbuzuji jako kdysi v začátcích, takže mříže byly jediné, co jsem ovládal. Už mám ověřenou metodu, jak dostat Armina na měřené kolo a nemám strach, že by mi utekl, nebo chytal lelky. Jack šel jako druhý, do nory běžel už od vrátek. Dříve si držel od lišky odstup a nehlásil moc často. Minulý pátek začal hlásit jak o život a dnes dokonce vrážel do mříže, jak u prvního tak druhého kotle. U posledního se mi dokonce po otevření nory zahryzl do mříže a ve mě by se krve nedořezal, když jsem to viděl. Co teď s ním, jestli si ulomí zub, bude to nekonečná škoda. Nakonec to dobře dopadlo a oba mají výborné časy, byť Jackovi se nelíbí jeden ohyb nory, u kterého vyčkává. Už nejsem tak skeptický jako v posledním příspěvku, zdá se, že to bude v pořádku.

Armin

Vracím se sem po dlouhé době a je dost s podivem, že jsem ani nenapsal, jak jsme si přivezli v listopadu 2011 druhého psíka Armina. Při odběru byl sice mladší než své doby Jack, ale také to byl hotový pes. Trochu bojácný a takový pomalejší na práci, zato poslušný a klidný. Jeho pomalost se časem vytratila, oči se rozjasnily, ale pořád ještě musí každou dobrotu, kterou mu podstrkujeme řádně očichat, aby si nevzal nic špatného, naprostý protipól Jacka. Bude u nás už téměř rok, je z něho statný chlapík, sic drobnější než Jack, zato hbitější, nechá se prohánět po zahradě kýmkoliv, kdo má zájem za nezkrotnou bílou koulí běhat. Od půlky září jezdíme na umělou noru do Přeštic, to jen abychom viděli, zač je toho rasa Russellů a nedá se svítit, jdou po všem co se pohne. V neděli příští týden nás čekají zkoušky, které zdá se zvládneme. Na samé čtyřky možná ani jeden nedosáhne, protože Arminovi se nechce do kola na čas a pořád kouká, jak by se na lišku dostal zvenku. Jack ten zase nikdy moc nehlásil, až teď při posledním tréninku jsem ho vyburcoval úprkem z louky přímo do nory a to byl konečně ten správný lomoz. Kdo ví jak to celé dopadne, lovu zdar.