Čekala nás první opravdu důležitá výstava, po jejímž úspěšném absolvování bychom mohli Armina uchovnit. Měl nás posuzovat francouzský rozhodčí Pierre Tricqueneaux v kruhu společně s Foxteriéry a Jack Russell teriéry. I tak jsme měli jít na řadu až padesátí, a po tolika výstavách jen s několika jedinci „raslí“ odnože mohla být na pětatřicet Jack Russellů pěkná podívaná. Plány se nám však křížily a poslední, co jsem viděl, byli hladcí foxové a až telefonicky jsem se dozvěděl, že Armin byl znovu výborný, má CAC a Národního vítěze. V porovnání s nejlepší z fen vyšel Armin jako horší, dle rozhodčího méně ladný krok než ona a také prý nedával pozor na vystavování, ale spíš na psy za hranicí výstavního kruhu.
Samostatnou kapitolou je znovu posudek, během překladu zřejmě došlo ke ztrátě informace a v posudku máme tři řádky o několika slovech, z nichž na dvou řádcích je pochválena hlava, dále hrudník a pěkný pohyb. Nicméně byl Armin prohlédnut zevrubně, pan rozhodčí mu dokonce prohlížel kvalitu tečkování.