Na konci loňského roku, jsme se záměrem objet několik výstav v tomto roce, složili psi zkoušky z norování, kvůli možnosti zařazení do pracovní třídy. Jako první jsme zvolili výstavu menšího rozsahu, to abychom zjistili, jak to na takových akcích chodí. Plni očekávání, jak to celé dopadne, jsme vše pozorovali a připravovali se na výkon. Psům to bylo jedno. Provokujícího Jacka jsme ukryli pod pláštík do nově pořízené výstavní kenelky. Armin přecházel a pokukoval po okolních bull teriérech, kteří přišli na řadu až po nás. Představitelů plemene Jack Russell teriér se sešlo poskrovnu, byli jen tři. Parsonů bylo klasicky méně, ale jen o jednoho. Namísto pracovní třídy jsme Armina přihlásili do otevřené s vidinou nějakého soupeření a porovnání. Nakonec v kruhu byl sám, stejně jako fena Parsona. Tak byli oba nejlepší ve své třídě. Důležitější bylo ohodnocení od paní rozhodčí Vladimíry Tiché, jejíž jediná výtka mířila k délce těla psa, tedy spíše k tomu, že má tělo kratší než by si představovala. Armin si tedy odnesl V1, k tomu vítěze třídy a také oblastního vítěze v podobě hezkých malých pohárů. Jako vítězové třídy jsme čekali na závěrečné soutěže až do dvou hodin odpoledne, avšak naše skupina FCI byla někde za polovinou všech soutěží. Do užšího výběru Armin nepostoupil, vyzvedli jsme pohár pro oblastního vítěze a vyrazili směr domov. Psíci byli krásně utahaní zvláště díky milé blonďaté holčičce, které padl Armin do oka, ona zase jemu a tak vydržel být muchlán a objímán dosud nevídanou dobu.