Právě jsme se vrátili z posledního tréninku na zkoušky z norování nováčků. Oba psíci už to mají v malíku, byl jsem dokonce překvapen jejich snad bezedným elánem, divím se, že každý trénink posouvají laťku svého mistrovství o kus výš. Dnes jsem obrátil pořadí a první do nory šel Armin, typicky hlásil jako obecní rozhlas, liška byla zahnaná do posledního kotle během chvíle. Při tréninku se občas dostane pocty vytahovat na povel mříže a uvolňovat lišku a následně i psa. Tentokrát jsem to byl já, kdo nestíhal, a to už psy ani nepovzbuzuji jako kdysi v začátcích, takže mříže byly jediné, co jsem ovládal. Už mám ověřenou metodu, jak dostat Armina na měřené kolo a nemám strach, že by mi utekl, nebo chytal lelky. Jack šel jako druhý, do nory běžel už od vrátek. Dříve si držel od lišky odstup a nehlásil moc často. Minulý pátek začal hlásit jak o život a dnes dokonce vrážel do mříže, jak u prvního tak druhého kotle. U posledního se mi dokonce po otevření nory zahryzl do mříže a ve mě by se krve nedořezal, když jsem to viděl. Co teď s ním, jestli si ulomí zub, bude to nekonečná škoda. Nakonec to dobře dopadlo a oba mají výborné časy, byť Jackovi se nelíbí jeden ohyb nory, u kterého vyčkává. Už nejsem tak skeptický jako v posledním příspěvku, zdá se, že to bude v pořádku.